Aktuality Zimní stadion

Vlašimská dívčí hokejová naděje Dýcková uspěla s reprezentací do 15 let na OH mládeže!

publikováno:

Po návratu z YOG (Youth Olympic Games = Olympijské hry mládeže) poskytla Nikola Dýcková, hráčka starších žáků vlašimských Rytířů, rozhovor pro Benešovský deník.

Mladá hokejistka Nikola Dýcková z Načeradce prožívá snový začátek roku 2016. Nejprve si v lednu přivezla zlatou a dvě stříbrné medaile z Olympiády dětí a mládeže ze severu Čech v rychlobruslení a v únoru byla druhá s národním celkem ledních hokejistek do 15 let na větší Olympiádě v norském Lillehammeru.

Poprvé jsi se zúčastnila Olympiády mládeže a hned si přivezla stříbro. To musí být nádherný pocit…

Je to nádherný pocit. Zapsaly jsme se do historie ženského hokeje a přivezly první olympijskou medaili. To musí být nádherné pro všechny.

Jely jste však pro zlato. Ve finále jste stejně jako ve skupině prohrály se Švédkami. Bylo na to uhrát zlato?

V porovnání s ostatními týmy byly Švédky opravdu velice dobré. Už před olympiádou jsme věděly, že to bude náš největší soupeř. V základní skupině jsme byly lepší a přehrávaly je, akorát nám tam nepadl žádný gól. Ve finále byly lepší ony, jak fyzicky, tak hokejově. Bohužel nám už docházely síly.

Za stavu 0:1 jsi jela z úhlu na bránu, ale puk po střele vyrazila brankářka těsně vedle. Byla to smůla nebo si to s odstupem času vyčítáš, že jsi mohla zakončit jinak?

V daný moment jsem se rozhodla zakončit takto, bohužel z toho nevyšel gól. Hned po mé střele střílela naše obránkyně a má spoluhráčka dorážela do prázdné branky. Takže z toho vznikla útočná akce, která nakonec skončila gólem. Ale určitě mě mrzí, že jsem to nezakončila lépe.

dyckova-web_denik-605

 

Dýcková nastupuje k finálovému utkání se Švédskem. Zdroj: facebook.com/ReprezentaceCr15ZenyLedniHokej/

Štěstí jste si asi vybraly v semifinále se Švýcarkami, které jste vyhrály až na nájezdy…

Zápas byl velmi vyrovnaný a k nám se přiklonilo větší štěstí. Holkám jsem držela palce a věřila, že vyhrají. Naštěstí se tak stalo a postoupily jsme do finále.

Zápas jsi pro nemoc nehrála. Jak a kde jsi ho prožívala a neměla jsi ještě větší horečku?

Do semifinále jsem nemohla nastoupit kvůli nemoci, ale holkám jsem fandila, jak jen to šlo. Z postele jsem na mobilu sledovala onlajny. Byla jsem hodně nervózní, ale nakonec to holky zvládly a já si oddechla.

Do finále jsi podle otce chtěla určitě nastoupit, třeba i s horečkou. Je to tak a jak ti bylo po těle?

Chtěla jsem nastoupit, i když jsem byla stále nemocná. Hrát finále na olympiádě se už nemusí nikdy opakovat. O tuto příležitost jsem nechtěla přijít. Nebylo mi zrovna nejlépe, ale snažila jsem se hrát, co nejlépe. Moc mi to nešlo, protože jsem nemohla dýchat, ale nakonec jsem to odehrála a jsem za to moc ráda.

Nemrzí tě, že jsi jako útočnice nedala gól?

Mrzí mě to hodně, musím zlepšit koncovku a snažit se více střílet. Celý náš tým trápí koncovka, ale nesmíme se tomu poddávat a musíme pracovat na střelbě. Jinak jsem dala gól hned první zápas, ale bohužel ho rozhodčí neuznali.

dyckova_finale

Hrála jsi s číslem 14. To je tvoje šťastné nebo ti bylo přiděleno?

Už od svých pěti let hraji s číslem 14. Dařilo se mi, tak nevidím důvod, proč to měnit.

Co oslavy po stříbru?

Oslavy byly radostné, všechny jsme si to užily a dokonce jsme to oslavily s hokejisty z USA, kteří vyhráli zlato.

Jak sis olympiádu užívala?

Bylo to báječné. Seznámila jsem se s lidmi z různých zemí, naučila jsem se zase o něco více anglicky, dokonce jsem vyhrála v anglické soutěži čepici. Naučila jsem se nové věci. Zažila jsem neskutečné zážitky, na které nikdy nezapomenu. Nejvíce jsem se bavila s hokejisty z USA a z Finska. Finové moc anglicky neuměli, a tak jsme se s pár holkami učily finštinu, což bylo opravdu zábavné.

Byly jste se s holkami podívat i na jiné sporty?

Byly jsme se podívat akorát na curling a pak jsme se chodily dívat na jiná hokejová utkání. Bohužel jsme více nestihly.

Co sis přivezla na památku?

Hlavně medaili (směje se). Vyměňovali jsme si odznáčky a trička s lidmi z jiných zemí.

Letošní rok začal pro tebe báječně. V lednu zlatá a dvakrát stříbrná na Olympiádě dětí a mládeže na severu Čech v rychlobruslení a v únoru stříbrná na větší Olympiádě v norském Lillehammeru v hokeji. Nezatočila se ti z toho hlava?

Letošní rok je pro mne úspěšný. Jsem za to moc ráda, protože se snažím na sobě pracovat. Mým zatím největším úspěchem byla olympiáda v Lillehammeru a jsem neskutečně šťastná, že jsem se jí mohla zúčastnit, udělat takovýto výsledek a přivést stříbrnou medaili. Tímto bych chtěla poděkovat rodičům, kteří mne, nejenom při olympiádě, podporovali a fandili mi. Sezóna je pro mě poslední v reprezentaci do 15 let. Budu na sobě ještě více pracovat a snažit se dostat do reprezentace do 18 let.

Co tě ještě letos čeká po sportovní stránce?

Ještě mě čeká boj o mistra republiky za ženskou Slavii. V dubnu nás U15 čeká neoficiální mistrovství Evropy v Ženevě, kde budeme chtít obhájit zlato z loňského roku.

Na konci ledna bylo vysvědčení. Jaké bylo a jak zvládáš školu a hokej?

Až na jednu známku to šlo. Chodím na gymnázium a snažím se to zvládat, i když je to velice těžké. Téměř každý den tréninky, máme poměrně hodně turnajů a různých reprezentačních akcí, takže často ve škole chybím. Myslím, že by školy u nás měly jít sportovcům vstříc a podporovat je, tak jak to je v některých jiných zemích. Byla jsem ve Finsku, kde mají nastavený plán ve škole tak, aby mládež mohla dělat vrcholový sport. Mluvila jsem i s Američany a tam plně komunikují školy s klubem. A takto by se to mělo nastavit i u nás.

A co kluci?

Zatím na ně moc času nemám, ale i v tomto směru mám budoucnost jasně naplánovanou. (směje se)

Kam bys chtěla jít studovat?

Pokud by se naskytla příležitost, což si moc přeji, chtěla bych studovat v Americe a hrát tam samozřejmě hokej.

Jaké máš plány do budoucna v hokeji?

Dostat se do reprezentace do 18 let, následně do A týmu a zahrát si a studovat v Americe. Ale to jsou zatím přání než plány. Musím na sobě hodně pracovat, aby se přání stalo skutečností.

Krátký videosestřih z finálového utkání naleznete ZDE

zdroj: benesovsky.denik.cz, autor: Pavel Šimáček

upravil: votom

čerpáno z webu:   www.hcvlasim.cz